Výpověď pacientky s Covid-19
Její jméno nezveřejňuji, výpověď jsem vykopíroval z facebooku:
Tož moji milí zlatí,
říkáte si asi občas: co ta Kramolišová nás furt otravuje s tím COVIDem, my chceme žít šťastně a spokojeně a hlavně pozitivně a nezabývat se furt tady nějakou pandemií, beztak je vymyšlená.
Tož to klidně přeskočte. Fakt to nečtěte!
Tohle píšu pro ty, kteří měli, či mají, nebo budou mít klidně i mírný průběh koronavirové infekce a pak o měsíc později a další a další měsíce potom budou stejně jako já zaskočeni tím, že se jim příznaky vracejí, objevují se jiné, jak to řekl jiný kolega "long hauler" (česky asi "běžec na dlouhou trať"):
je to jakobyste každý den sáhli do pytle plného příznaků, pár jich naslepo vybrali a hodili na stůl.
Píšu to proto, abyste nebyli tak frustrovaní jako já, když už po 3 - 4 - 5 měsících si říkáte - tak doprčic už bych měla být přece zdravá, ne??!!??!! Abyste na to nebyli dlouho sami jako já, abyste tak jako já nemuseli přemýšlet, co říct lidem, kteří se zeptají "Jak se máš?" a chtějí už slyšet "dobře".
Abyste nemuseli poslouchat dobře míněné rady o tom, jak jsou to důsledky vašich nízkých vibrací, vašich psychických problémů, vašeho nešťastného dětství. Já vím líp než všichni ti rádci, proč mám oslabenou imunitu, díky za radu. Studovala jsem psychosomatiku mnoho let a taky se tím živím. Píšu to kvůli tomu, že tady pořád panuje ohledně této nemoci spousta bludů.
Taky to píšu pro srovnávací virology, aby věděli, že zhruba 90% lidí, kteří prodělají chřipku se za 2 týdny vrátí k plnému zdraví, zatímco 78% lidí, kteří prodělali covid doma, mají po 3 - 4 měsících problémy se srdcem, a u 87% těch, kteří ho prodělali v nemocnici symptomy přetrvávají i po dvou a více měsících.
Tým Centra pro kontrolu a prevenci nemocí zjistil, že zhruba třetina z 270 pacientů, kteří nebyli hospitalizováni se nevrátila po prodělání aktivní fáze nemoci ke svému předchozímu zdraví.
Takže, až se mně někdo zeptáte, jak se mám, řeknu vám: Je mi blbě od jara, tak noste češi sakra tu zas.anou roušku, jestli nechcete dopadnout jako já! A když mi odpovíte, "nojo, nojo, prostě musíš odpočívat" a v skrytu své hlavy si řeknete: "Eine simulantenbande!", já to poznám, ale budu "cool", protože naštěstí mám úžasnou podpůrnou mezinárodní komunitu lidí, co jsou na tom jako já - ve skupině je jich 106 000 (a počet stále roste), a tak naštěstí vím svoje. Vím, že oni se taky na začátku setkávali s nedůvěrou svých blízkých i lékařů, než jich začalo být tolik, že se tím lékaři a vědci začali vážně zabývat a vznikla post-covidová rehabilitační centra. Jsem ráda, že jsem tuto skupinu našla, už mi moc pomohla. (Jmenuje se Survivor Corps)
A teď jsem tam zrovna četla hodně pestrou diskuzi, kterou rozpoutala otázka:
"Co řeknete lidem, kteří se vás zeptají "Jak se máš?""
Vybrala jsem pár odpovědí:
"Nesnáším, když se mě někdo zeptá. Nevím, co jim mám říct. 95.den - nedostává se mi dech, jsem zmatený a točí se mi hlava, ztratil jsem chuť, krátkodobou paměť, zakoktávám se, mám úzkosti, všechno mě bolí a jsem unavenej - ale řeknu jenom: Dělám, co můžu."
nebo:
"Mluvím o tom, co mi je. Chci, aby se víc lidí dozvědělo o dlouhodobých následcích. Říkám lidem, že už je přes 100 symptomů spojených s covidem. Že když jste kovidí běžec na dlouhou trať, je to jako ruleta. S čím se asi dnes probudím? Že to nikdy dopředu nevím a tak se na to nikdy nemůžu předem připravit. Že jsem si už tolikrát myslela, že už to mám konečně za sebou, jenom abych se zase cítila na ho.no, že už jsem přestala doufat.
Tento týden jsem šla ve středu ven a řekla jsem dost sebevědomě kamarádce, že asi budu trochu unavená, ale že to bude v pohodě, zatímco dřív by mě to na 3 dny odstřelilo. O tři dny později jsem pořád strašně unavená a musím odpočívat víc, než před schůzkou. Zlepšuje se to, ale není mi líp"
(pod tohle se můžu bohužel zcela podepsat)
Nebo:
“Mluvím o tom s lidmi otevřeně. Nebudu mlčet. Viděla jsem data která říkají že až 40% má dlouhodobé symptomy. Lidi musí pochopit že to není chřipka. Jaký je teď můj život.
Mluvím o tom, jak se symptomy objevují a mizí. Používám slovo relaps - to je dost srozumitelné.
Mluvím o tom, že lidi si tím procházejí 6,7,8 měsíců a já jsem někde mezi 4-5.
Mluvím o tom, že zlepšení vidím v řádu měsíců, ne dnů, nebo týdnů.
Mluvím o tom, jak mi dřív trvalo celý den umýt nádobí a teď už zvládnu umýt nádobí a k tomu ještě jednu dvě další věci.
Mluvím o tom, že každá větší námaha spouští nemoc a jak si na to musím dávat pozor.
Říkám, kdybyste teď přišli ke mně domů, někoho byste zavolali, aby mi pomohl, protože to tak hrozně vypadá.
Ale jako někdo, kdo žije sám a je už 4 měsíce nemocný, je to něco, co musíte přijmout.
Lidi na takovýhle druh nemoci nemají škatulku.
Zatím to nikdo nezesměšnil, i když to většina lidí podceňuje. Ale žiju v New Yorku a tady bylo tolik lidí nemocných že nikdy nejsem jediná, koho znají, kdo to měl. Takže je to jen otázka informování druhých o dlouhodobé variantě.”
a nebo moje nejoblíbenější:
"Jsem nemocný od března. Teď je září. Noste sakra tu zas.anou roušku!"
No a pro ty, kdo dočetli až do konce jsem ještě přeložila malý kousek z článku v odkazu, kde o dlouhém covidu najdete vše:
"Tyto symptomy boří představy, které lidé mají o práci a odpočinku, o nemoci a uzdravení.
“Musíte opustit myšlenku, že každý den můžete zvládnout o trochu víc, nebo že můžete zabrat,” říká Caroline Dalton z Univerzity Sheffield Hallam v Anglii, která pracuje pro COVID-19 rehabilitační program. Mnoho běžců na dlouhou trať na sebe tlačí, protože jim chybí jejich předchozí život, nebo se potřebují vrátit zpátky do práce. Ale jak vysvětluje její kolega Robert Copeland, sportovní psycholog, “zvládání vaší únavy je teď vaše práce na plný úvazek.”
P.S. Jestli mi chcete radit, tak prosím ne.
P.P.S. Jestli mě chcete rozebírat, tak to prosím nedělejte.
P.P.S. Asi to stejně smažu, nemám nervy na ty diskuze.
Obrázek ilustruje jeden z příznaků. Uhodnete který?
Skvělý článek z The Atlantic, kde o "dlouhém covidu" najdete vše, na co jste se chtěli zeptat: jdem.cz/fgrvw7
Tož moji milí zlatí,
říkáte si asi občas: co ta Kramolišová nás furt otravuje s tím COVIDem, my chceme žít šťastně a spokojeně a hlavně pozitivně a nezabývat se furt tady nějakou pandemií, beztak je vymyšlená.
Tož to klidně přeskočte. Fakt to nečtěte!
Tohle píšu pro ty, kteří měli, či mají, nebo budou mít klidně i mírný průběh koronavirové infekce a pak o měsíc později a další a další měsíce potom budou stejně jako já zaskočeni tím, že se jim příznaky vracejí, objevují se jiné, jak to řekl jiný kolega "long hauler" (česky asi "běžec na dlouhou trať"):
je to jakobyste každý den sáhli do pytle plného příznaků, pár jich naslepo vybrali a hodili na stůl.
Píšu to proto, abyste nebyli tak frustrovaní jako já, když už po 3 - 4 - 5 měsících si říkáte - tak doprčic už bych měla být přece zdravá, ne??!!??!! Abyste na to nebyli dlouho sami jako já, abyste tak jako já nemuseli přemýšlet, co říct lidem, kteří se zeptají "Jak se máš?" a chtějí už slyšet "dobře".
Abyste nemuseli poslouchat dobře míněné rady o tom, jak jsou to důsledky vašich nízkých vibrací, vašich psychických problémů, vašeho nešťastného dětství. Já vím líp než všichni ti rádci, proč mám oslabenou imunitu, díky za radu. Studovala jsem psychosomatiku mnoho let a taky se tím živím. Píšu to kvůli tomu, že tady pořád panuje ohledně této nemoci spousta bludů.
Taky to píšu pro srovnávací virology, aby věděli, že zhruba 90% lidí, kteří prodělají chřipku se za 2 týdny vrátí k plnému zdraví, zatímco 78% lidí, kteří prodělali covid doma, mají po 3 - 4 měsících problémy se srdcem, a u 87% těch, kteří ho prodělali v nemocnici symptomy přetrvávají i po dvou a více měsících.
Tým Centra pro kontrolu a prevenci nemocí zjistil, že zhruba třetina z 270 pacientů, kteří nebyli hospitalizováni se nevrátila po prodělání aktivní fáze nemoci ke svému předchozímu zdraví.
Takže, až se mně někdo zeptáte, jak se mám, řeknu vám: Je mi blbě od jara, tak noste češi sakra tu zas.anou roušku, jestli nechcete dopadnout jako já! A když mi odpovíte, "nojo, nojo, prostě musíš odpočívat" a v skrytu své hlavy si řeknete: "Eine simulantenbande!", já to poznám, ale budu "cool", protože naštěstí mám úžasnou podpůrnou mezinárodní komunitu lidí, co jsou na tom jako já - ve skupině je jich 106 000 (a počet stále roste), a tak naštěstí vím svoje. Vím, že oni se taky na začátku setkávali s nedůvěrou svých blízkých i lékařů, než jich začalo být tolik, že se tím lékaři a vědci začali vážně zabývat a vznikla post-covidová rehabilitační centra. Jsem ráda, že jsem tuto skupinu našla, už mi moc pomohla. (Jmenuje se Survivor Corps)
A teď jsem tam zrovna četla hodně pestrou diskuzi, kterou rozpoutala otázka:
"Co řeknete lidem, kteří se vás zeptají "Jak se máš?""
Vybrala jsem pár odpovědí:
"Nesnáším, když se mě někdo zeptá. Nevím, co jim mám říct. 95.den - nedostává se mi dech, jsem zmatený a točí se mi hlava, ztratil jsem chuť, krátkodobou paměť, zakoktávám se, mám úzkosti, všechno mě bolí a jsem unavenej - ale řeknu jenom: Dělám, co můžu."
nebo:
"Mluvím o tom, co mi je. Chci, aby se víc lidí dozvědělo o dlouhodobých následcích. Říkám lidem, že už je přes 100 symptomů spojených s covidem. Že když jste kovidí běžec na dlouhou trať, je to jako ruleta. S čím se asi dnes probudím? Že to nikdy dopředu nevím a tak se na to nikdy nemůžu předem připravit. Že jsem si už tolikrát myslela, že už to mám konečně za sebou, jenom abych se zase cítila na ho.no, že už jsem přestala doufat.
Tento týden jsem šla ve středu ven a řekla jsem dost sebevědomě kamarádce, že asi budu trochu unavená, ale že to bude v pohodě, zatímco dřív by mě to na 3 dny odstřelilo. O tři dny později jsem pořád strašně unavená a musím odpočívat víc, než před schůzkou. Zlepšuje se to, ale není mi líp"
(pod tohle se můžu bohužel zcela podepsat)
Nebo:
“Mluvím o tom s lidmi otevřeně. Nebudu mlčet. Viděla jsem data která říkají že až 40% má dlouhodobé symptomy. Lidi musí pochopit že to není chřipka. Jaký je teď můj život.
Mluvím o tom, jak se symptomy objevují a mizí. Používám slovo relaps - to je dost srozumitelné.
Mluvím o tom, že lidi si tím procházejí 6,7,8 měsíců a já jsem někde mezi 4-5.
Mluvím o tom, že zlepšení vidím v řádu měsíců, ne dnů, nebo týdnů.
Mluvím o tom, jak mi dřív trvalo celý den umýt nádobí a teď už zvládnu umýt nádobí a k tomu ještě jednu dvě další věci.
Mluvím o tom, že každá větší námaha spouští nemoc a jak si na to musím dávat pozor.
Říkám, kdybyste teď přišli ke mně domů, někoho byste zavolali, aby mi pomohl, protože to tak hrozně vypadá.
Ale jako někdo, kdo žije sám a je už 4 měsíce nemocný, je to něco, co musíte přijmout.
Lidi na takovýhle druh nemoci nemají škatulku.
Zatím to nikdo nezesměšnil, i když to většina lidí podceňuje. Ale žiju v New Yorku a tady bylo tolik lidí nemocných že nikdy nejsem jediná, koho znají, kdo to měl. Takže je to jen otázka informování druhých o dlouhodobé variantě.”
a nebo moje nejoblíbenější:
"Jsem nemocný od března. Teď je září. Noste sakra tu zas.anou roušku!"
No a pro ty, kdo dočetli až do konce jsem ještě přeložila malý kousek z článku v odkazu, kde o dlouhém covidu najdete vše:
"Tyto symptomy boří představy, které lidé mají o práci a odpočinku, o nemoci a uzdravení.
“Musíte opustit myšlenku, že každý den můžete zvládnout o trochu víc, nebo že můžete zabrat,” říká Caroline Dalton z Univerzity Sheffield Hallam v Anglii, která pracuje pro COVID-19 rehabilitační program. Mnoho běžců na dlouhou trať na sebe tlačí, protože jim chybí jejich předchozí život, nebo se potřebují vrátit zpátky do práce. Ale jak vysvětluje její kolega Robert Copeland, sportovní psycholog, “zvládání vaší únavy je teď vaše práce na plný úvazek.”
P.S. Jestli mi chcete radit, tak prosím ne.
P.P.S. Jestli mě chcete rozebírat, tak to prosím nedělejte.
P.P.S. Asi to stejně smažu, nemám nervy na ty diskuze.
Obrázek ilustruje jeden z příznaků. Uhodnete který?
Skvělý článek z The Atlantic, kde o "dlouhém covidu" najdete vše, na co jste se chtěli zeptat: jdem.cz/fgrvw7