Proč nevolím Drahoše

Moje známá na svůj facebook napsala zdůvodnění svého rozhodnutí pro druhé kolo prezidentské volby 2018:

Dostávala jsem v posledních dnech často otázku, proč nebudu volit Jiřího Drahoše prezidentem. A i když na tyto věci nikdy neodpovídám, protože si myslím, že do toho, komu dám ve volbách hlas, nikomu nic není, udělám tentokrát výjimku z pravidla a pokusím se to vysvětlit. Aniž bych měla ambice někoho přesvědčit. Je to poněkud delší text, za což se omlouvám. A nevadí mi, když se mnou nebudete souhlasit. :-)

Takže: Nezajímá mě, koho volí Ondřej Brzobohatý, Aňa Geislerová, Jakub Janda, Jiří Bartoška, Zdeněk Svěrák nebo Fero Fenič. Nevolím J. Drahoše proto, že se snažím dívat dál než jen k hranicím pole svých osobních sympatií a antipatií.

Pokud se tedy podívám na pana Drahoše, vidím dnešní Evropskou unii. A s ní tandem Merkelová, Mogheriniová, Macron, Juncker, Schulz ad. Vnímám, jak působení politiky této skupiny lidí začíná rozkládat skvělý a nadějný projekt EU, kterému věřila a na němž se chtěla podílet velká většina Čechů, zevnitř, protože v zásadních otázkách dělají tito politici kroky a opatření v rozporu s tím, co si přeje většina obyvatel EU. To samozřejmě do určité míry lze provádět, ale v tomto případě už to, podle všech indicií, z nichž některé zmíním níže, překračuje únosné meze.

Že s Unií není něco v pořádku, museli připustit snad i největší optimisté v okamžiku, kdy si občané Velké Británie odhlasovali tzv. brexit. Tendence k odtržení jsou pravděpodobně všudypřítomné, tedy není to záležitost jen několika hlasů zde u nás, dokonce i fešák Macron před pár dny připustil, že kdyby mělo být celonárodní referendum, Francouzi by si odhlasovali nezávislost na Unii. To není náhoda. (BTW, Macron byl taky takovou „antivolbou“, jako je v současnosti u nás Drahoš. Momentálně je svou popularitou snad na historickém minimu. Ale vypadá dobře a je pěstěný, to jo. :-))

V návaznosti na politiku výše zmíněných „tahounů“ EU s hrůzou sleduji vzestup pravicových stran v celé Unii, tendence k vytváření domobran, novou vlnu narůstajícího antisemitismu, dokonce i v mé oblíbené Skandinávii, přebujelou byrokracii, vzrůstající vliv bigotního katolicismu v Polsku, toleranci a zavírání oka před banderovci a pochodňovými průvody na Ukrajině, protiizraelskou rétoriku EU, anebo – vzhledem k tomu, že Česko je nárazníková zóna - taky ohromnou chuť některých politiků k nové studené válce. (Záměrně tu nezmiňuji problematiku islámu, což je kapitola sama pro sebe.) Vidím, jakým způsobem se s politikou EU, kromě zmíněné Velké Británie, vypořádávají státy Visegrádu (snad s výjimkou Slovenska) a nově i Rakousko se svým Sebastianem Kurzem. O tom, jak zvolením Trumpa dostala přes pracky vlivná klika Clinton–Bush v Americe taky ani nemluvím. (Podotýkám, že mluvím jako člověk se zahraniční a multikulturní zkušeností, tedy jako typický volič Zemana ;-))

S odporem sleduji, jak v Německu Angely Merkelové začíná trpět samotná svoboda slova, protože pod hrozbou neuvěřitelné pokuty mažou sociální sítě vše, co je udáno jako nenávistný projev, což je v důsledku likvidace jakéhokoliv opozičního názoru na netu. Vidím humanismus dohnaný do naprosté absurdity, diktované sociální inženýrství, ze kterého se mi chce dávit. Společenské uspořádání, které začíná být kvůli „ochraně“ marginálních skupin obyvatel tak svázáno vlastními pravidly, že požírá samo sebe. Sleduji mezinárodní smlouvy a dokumenty, které mají za úkol okrouhat suverenitu menších států a nechat státy větší a bohatší, aby jim vládly. Nově je to Dublin IV. Zeman tedy není ten, kdo štěpí společnost. To, co rozděluje společnost, je vnímání směřování naší civilizace, a na to mají mnohem větší vliv jiní lidé.

Co mě dokáže opravdu nadzvednout mandle, je to, jak lidé přijali tvrzení tzv. seriózních médií, že Zemana volí hlupáci a že pokud budou volit Drahoše, zařadí se k nějaké pomyslné elitě. Tohle právě je útok na ty nejnižší pudy. Dokonce jsem viděla některé voliče Drahoše, kterých si jinak vcelku vážím, jak o sobě v poslední době explicitně prohlašovali, že jsou elita národa. To je na facku. Já sama jsem obklopena velmi chytrými lidmi, v reálu i na soc. sítích, špičkami ve svých oborech, se zájmem o politiku, kteří z většiny volí Zemana. Kouzelné je také to, jak se Drahošovi příznivci konfrontovaní s jeho zřejmým diletantismem snaží uklidňovat tím, že prezident stejně nemá žádné pravomoci. To samozřejmě není pravda. Prezident má velký vliv - zásadně ovlivňuje společenskou debatu, je činný v diplomacii, má možnosti zablokovat (neratifikovat) mezinárodní smlouvy, jmenuje členy bankovní rady, soudce, profesory, má vliv na složení vlády atd.

Pokud vyhraje profesor Drahoš, akceptuji to. Nedá se nic dělat. Jsem ale naprosto přesvědčená, že na začátku zmíněný tandem, v jehož centru se trvale točí madam Merkelová jako slunce, a tento pro mě naprosto neakceptovatelný myšlenkový směr a vývoj, který tito lidé představují, potřebuje v České republice „slušného člověka“, přesně takovou kývací persónu bez zkušeností, se kterou nebude moc práce, jako je pan profesor Drahoš. A já tam naopak chci člověka, který je bude strašně srát a házet jim do těch úžasných plánů vidle. :-)

Chci prezidenta výrazného, ateistického, skeptického, podporujícího sekularismus, s odvahou jít v případě potřeby proti všem, s odvahou i ostře kritizovat společenství států, k němuž patříme, s proizraelskými postoji... Vím, že se nakonec zmíněnému vývoji pod taktovkou Bruselu nejspíš nevyhneme, ale pokud má být to směřování takové, jaké je, tak ho chci co nejvíc pozdržet. Rozhodně mu nemíním nahrávat.

To jsou mé důvody. Osobní sympatie v tom nehrají roli.