Kariéra dyslektika
Na ZŠ jsem patřil mezi podprůměrné žáky. Na prvním stupni jsem úkoly psal s mámou, napsat jeden řádek mi typicky trvalo 2 hodiny ... Největší problém mi později dělala čeština a ruština, musel jsem bojovat abych neměl čtyřky. V osmičce jsem se přihlásil na gymnázium (na průmyslovu to ten rok z osmičky nešlo) a učitelka na mne byla naštvaná, že mi musí psát posudek: „I když se tam nějakou protekcí dostaneš, stejně se nedostaneš k maturitě a maturitu bys stejně neudělal“. Nedostal jsem se. Z devítky jsem se hlásil na stavební průmyslovku, také neúspěšně. Nastoupil jsem do učiliště, obor zedník. Po roce jsem to znova zkoušel na tutéž průmyslovku, opět neúspěšně, ale na odvolání jsem se dostal na průmyslovku hutnickou.
Ze začátku jsem měl špatné známky, nejhorší ve druháku, asi šest čtyřek, průměr známek přes 3. V té době jsem se rozhodl že chci jít na mat-fyz studovat fyziku, která mne bavila. Začal jsem si zlepšovat prospěch. O prázdninách mezi třeťákem a čtvrťákem jsem se naučil veškerou středoškolskou matiku a fyziku, takže ve čtvrťáku jsem byl v těchto předmětech za třídního génia a průměr známek na závěrečném vysvědčení jsem měl těsně nad 1,5.
Na mat-fyz jsem se nedostal hned. Po neúspěšných přijímačkách jsem rok pracoval jako údržbář a připravoval jsem se na přijímačky příští. Ty jsem udělal za jedničky, byl jsem přijat na obor biofyzika (v tomto okamžiku teprve začíná moje oficiální CV :). Zkoušky jsem dělal na první, max. druhý pokus a stále lépe, takže jsem měl později i prospěchové stipendium. Státnice mi dopadly nejlépe z celého kruhu. Výhoda této školy byla pro dyslektika v tom, že objem učiva ke zkoušce nebyl veliký, skripta měla max. kolem 200 stránek, ale i tak mi studium zabralo víc, než ostatním. Měl jsem pocit, že jinou školu bych nevystudoval.
Nastoupil jsem jako biofyzik do výzkumného ústavu. Biologie je zajímavá ale odborné články jsou dlouhé a v angličtině a nestíhal jsem to číst. To byl jeden z podstatných důvodů proč jsem se rozhodl vrátit se k fyzice a ještě si doplnit z moderní fyziky to, co se biofyzikové neučí. Nastoupil jsem na postgraduální studium na katedru teoretické fyziky, kde jsem v průběhu let vypracoval práci z oblasti „teorie všeho“ , tedy kvantování gravitace. Na některé výsledky myslím že mohu být hrdý – vyřešil jsem problém, který můj školitel nevyřešil; nalezl jsem způsob, jak udělat to, o čem se psalo, že udělat nelze. Ale i tak myslím, že výsledky nebyly úměrné času který si vyžádaly. (Původně zednický učeň se stal RNDr., Ph.D.).
Po obhajobě jsem nastoupil do výzkumáku, již rozhodnutý, že z vědy odejdu. Studium odborné literatury mi zabíralo neúměrně času a anglicky jsem se nenaučil tak, abych mohl jezdit po světě na konference a stáže a „užívat si“ všech radostí vědecké profese. Nikdy bych nemohl dělat na vlastním programu a vždy bych musel být jen podřízený. Takže jsem odešel do IT, jako programátor, analytik. Peněz mám dost, ale nejlukrativnější pracovní nabídky, kde se požaduje aktivní angličtina se mne netýkají. Vědu dělám teď jako koníčka, mám malý pracovní úvazek na pracovišti, kde se dělá teoretická fyzika.